OTEVŘENÝ DOPIS MINISTRU ZEMĚDĚLSTVÍ ING. MIROSLAVU TOMANOVI, CSC.

Vážený pane ministře,

až doposud jsme se k otřesné kauze tygřích jatek v Bašti u Prahy nevyjadřovali. Za prvé kvůli tomu, že nás s tímto, ani žádným jiným podobným zařízením absolutně nic nepojí, za druhé se nás, coby jednoho z chovatelů velkých kočkovitých šelem, nikdo na názor neptal. Pokud by se tomu tak stalo, pochopitelně bychom tuto ohavnou činnost odsoudili. Obracíme se na Vás až v okamžiku, kdy víme, že situace v náš neprospěch zneužívají některé organizace bojující proti cirkusům se zvířaty, které argumentují řadou nepravd či přímo lží. Jedním z posledních takových počinů je údajná zpověď bývalého cirkusáka zveřejněná na hradecké odnoži iDnes.cz. Nejenže popisuje praktiky, které se v českých cirkusech prokazatelně dít nemohou a víceméně líčí obsah otřesných videí z internetu. Ale tohoto člověka v cirkusovém prostředí nikdo z mého okolí nezná. Není náhodou, že neuvedl jméno cirkusu ani dobu, kdy v něm měl pracovat, přestože neváhal zveřejnit svůj obličej. Tento článek postavený na nepodloženém tvrzení, bez udání místa a času, však aktivistům skvěle posloužil k šíření nenávisti vůči nám, lidem od cirkusu.

V médiích jsme se dočetli, že připravujete novelu zákona, která by měla zpřísnit kontrolu chovu velkých kočkovitých šelem. Chtěli bychom Vás ubezpečit, že tento krok vítáme. Stejně jako v každém oboru najdete jedince, kteří svou činnost vykonávají poctivě, s maximální láskou a péčí, tak bohužel narazíte i na takové, kteří jsou spíše ostudou. Bojovat proti těm druhým zmiňovaným chceme společně s Vámi. Nemůžeme se zaručit za všechny cirkusy v zemi, přestože víme o dalších, které jsou na tom podobně jako my. Sami však máme svědomí naprosto čisté.

Všechna zvířata v našem chovu jsou řádně registrována. Poctivě vedeme chovné knihy. Důsledně dodržujeme veškeré normy a směrnice. Podléháme pravidelným kontrolám Krajské verinární správy. O zvířata pečujeme s láskou a náležitou mírou respektu. Jejich transport probíhá šetrně za účasti ošetřovatelů, přičemž jsou to právě zvířata, jejichž potřeby uspokojujeme vždy na prvním místě. Mají odpovídající čisté ubikace a vlastní výběhy, které jim zajišťují dostatek volného pohybu. Jejich často kritizovaná drezúra probíhá nenásilnou formou, takzvaně „za odměnu“ - podobně jako u psů. Chápeme, že se tyto informace patrně naprosto rozcházejí s tím, co slýcháte z úst takzvaných aktivistů. My ale nemáme co skrývat a jsme, narozdíl od nich, schopni svá tvrzení doložit. Dveře do našeho zvěřince jsou otevřeny nejen pro kontrolory, ale pro všechny zájemce, kteří by měli o podmínkách chovu pochybnosti.

V průběhu naší existence jsme se mnohokrát snažili navázat s ochránci zvířat dialog. Nejednou jsme je zvali na exkurzi, nabízeli jim například i dlouhodobější stáže, během nichž by měli příležitost se s chodem cirkusu blíže seznámit. Ovšem z jejich strany o to nebyl zájem. Naprosto chápeme, že se názory lidí na chov zvířat v zajetí různí. Bereme to jako odlišný filozofický postoj a respektujeme ho. Bráníme se ale nařčením z týrání zvířat v jakékoli formě. Tato obvinění nás hluboce uráží. Celý život tvrdě pracujeme bez sebemenšího nároku na podporu ze strany státu. Jsme zvyklí se o sebe postarat.

Cirkus Humberto prodělal za dobu své novodobé, svobodné, existence celou řadu podstatných změn. Ostatně, podobně jako všechna ostatní odvětví. Je nemyslitelné, abychom ustrnuli v dobách dávno minulých a neprošli žádným přirozeným vývojem. Investovali jsme do nového moderního stanu, osvětlení, ozvučení, komfort divákům zajišťuje pochodlná italská tribuna, v zimě horkovzdušné vytápění, v létě pak klimatizace, což je novinka letošního roku. Výraznou změnou prošel i náš program a pochopitelně se mění i zázemí pro zvířata. Toto všechno zmiňované ochranářské spolky nevědí, ani nechtějí vědět. Namísto toho stále dokola omýlají, že patříme do minulého století či přímo do propadliště dějin. Své argumenty čerpají výhradně ze zprostředkovaných informací, často z odlehlých koutů světa. Není náhodou, že odstrašující videa, která tak často šíří po sociálních sítích, pocházejí většinou z Ruska, Číny, Thajska či Jižní Ameriky, a nezřídkakdy jsou i několik desetiletí stará. Skutečnost, že je realita v současné Evropě, i vzhledem k legislativě a sociálně-kulturnímu kontextu, odlišná, přijmout odmítají. Přitom by stačilo tak málo - přesvědčit se na vlastní oči. Část veřejnosti, která se v této věci staví na jejich stranu, je tímto způsobem cíleně manipulována. Nikdy ovšem není chyba jen na jedné straně. Došlo nám, že jsme málo aktivní v tom ukázat veřejnosti, jak to v moderním cirkuse se zvířaty funguje. Dveře k nám byly sice zájemcům otevřeny vždy, nicméně byli jsme příliš pasivní a čekali, až se sami ozvou. Proto jsme se rozhodli, že budeme ještě otevřenější a budeme sami, například prostřednictvím sociálních sítí, aktivně zveřejňovat fakta a zajímavosti ze zákulisí.

Pevně věříme, že nepodlehnete stupňujícímu se tlaku ze strany některých neziskových organizací a různých spolků vydávajících se za ochránce práv zvířat, a upřednostníte váhu argumentů. Jak už jsme zmínili, jejich kampaně považujeme za cíleně dezinformační a manipulující. Po letech snahy navázat s nimi dialog, jsme dospěli k závěru, že pro ně pravda není důležitá. Vedení těchto organizací se jen snaží dosáhnout svých cílů, obhájit smysl své činnosti, a to bez ohledu na použité prostředky. Aktuálně se snaží vyvolat dojem, že společnost je nakloněna zákazu zvířat v cirkusech. Nárůst zájmu o naše představení a úspěch, který v posledních několika letech sklízíme, však svědčí o opačném trendu.

V našem programu v současné době mírně převládají artistická vystoupení nad drezúrou. Tvrzení aktivistů, že jen rýžujeme peníze na nebohých zvířatech, je tak jen jednou z mnoha dalších nepravd. Většina z nás od útlého dětství tvrdě trénuje svou artistickou disciplínu a pracuje na ní po celou aktivní kariéru. Jsou za tím krev, pot a slzy, jak kdysi prohlásil někdejší britský premiér Winston Churchill. Bez toho by to nešlo. Zvířata ale k cirkusovému umění odnepaměti patří. Ano, obešli bychom se bez nich. Ale proč? Máme úctu k tradici a odkazu svých předků. Zvířata jsou nedílnou součástí naší rodiny. Stojí nás nemalé prostředky, spoustu času a sil, ale my je milujeme. Všímají si toho i naši návštěvníci. Neznáme jediného, který by od nás odcházel s tvrzením, že zvířata týráme. Naopak, většina reaguje tak, že jsme u nich svým přístupem tyto obavy vyvrátili. Stejným způsobem teď chceme komunikovat i směrem k té části veřejnosti, která cirkusy z jakéhokoli důvodu nenavštěvuje.

Apelujeme na Vás, pane ministře, abyste na nás při přípravách nové legislativy nezapomněl. Uvítali bychom vznik širší expertní skupiny, ve které jsme ochotni přispět svým názorem a cennými zkušenostmi. Nepochybujeme o tom, že odborníků na danou věc je vícero. Nicméně většině z nich chybí ona osobní zkušenost. Mrzela nás například nedávná kritika ze strany ředitele pražské ZOO, Mgr. Miroslava Bobka, kterého si jinak nesmírně vážíme. Jedná se zcela jistě o osobnost, které nechybí odpovídající vdělání, ani praxe z chovu zvířat. Nicméně konktrétně náš cirkus nikdy nenavštívil. Jak tedy může hodnotit úroveň péče, kterou zvířatům poskytujeme? Je to stejné, jako bychom my hodnotili současnou úroveň péče v pražské ZOO na základě svých vzpomínek z dětství.

Závěrem našeho dopisu bychom Vás rádi k nám do cirkusu pozvali. Nemáme se totiž za co stydět, ani co skrývat. Naopak, chtěli bychom Vám ukázat, co se nám od Sametové revoluce podařilo vybudovat a na co jsme, snad právem, hrdí. Děláme vše proto, aby slova spisovatele Eduarda Basse nepřišla nazmar:

S úctou

Hynek Navrátil, principál Cirkusu Humberto